Je  klasické dálkové ovládání nahrazující kabelovou spoušť, většinou  funguje v dvou polohách namáčnutí  a domáčknutí tím nahrazuje stejné funkce jako  spoušť na fotoaparátu, u některých  dálkových spouští lze i zoomovat ale nelze s nimi  ovládat  všechny funkce.

Objektiv dovoluje měnit charakter rozostření (volitelná kompenzace otvorové vady).

Označení objektivů Sigma uzpůsobených pro použití s digitálními zrcadlovkami. Vyznačují se lepší distribucí světla od středu snímku do krajů. Lépe tak využijí menší senzor

Fotoaparát, který namísto světlocitlivého filmu používá ke snímání senzor a k uchování záznamu paměťovou kartu. Řadí se do kategorií podobně jako ostatní elektronika, tzv. low-endy jsou modely určené nenáročným zákazníkům, high-endy naopak pokročilým a náročným uživatelům. Samostatnou kategorií jsou profesionální fotoaparáty, digitální zrcadlovky s optickým hledáčkem.

Počátky digitální fotografie se datují od r. 1970, kdy byl vyvinut první CCD čip. V roce 1986 vyvinula firma Kodak 1,4 MPx CCD senzor a v roce 1991 uvedl Kodak ve spolupráci s Nikonem první řadu DF - DCS (Digital Camera System) 100, který byl postaven na základě analogového fotoaparátu Nikon F3 o rozlišení 1,3 MPx.

Roku 1994 přišel na trh první masově prodávaný DF Apple quick take 100 se CCD senzorem o rozlišení 640x480 pixelů, téhož roku přišel další model od Kodaku, profesionální NC2000. Prvním fotoaparátem na trhu, který umožňoval také záznam videosekvencí a zvuku, byl model Ricoh RDC-1 uvedený v roce 1995.

DPI je zkratkou anglického Dot Per Inch, což přeloženo do češtiny znamená počet bodů na palec. Již z překladu je patrné, že DPI označuje v podstatě hustotu nějaké v našem případě obrazové informace. Pokud se budeme bavit o nějakém zařízení provádějícím digitalizaci obrazu (např. skener), udává rozlišení v DPI to, jak jemně je rozlišována předloha a kolik obrazové informace je získáváno. Čím vyšší je rozlišení, tím menší detaily jsou v předloze rozlišovány a zaznamenávány. Pokud se bavíme o výstupním rozlišení (tiskárna, osvitka), pak jde naopak o to, jak jemně jsou poskládány jednotlivé obrazové body na médium. Což znamená, že čím vyšší je rozlišení, tím menší body s vyšší hustotou jsou vytvářeny.

Paměťová karta,záznamové médium na kterou ukládá fotoaparát  nafocené fotografie nebo videa

označení pro formát snímače Nikon a výměnných objektivů určených pro digitální zrcadlovky (DSLR) Nikon. DX objektivy nepokrývají plochu klasického 35mm filmu, ale pouze rozměry snímače formátu DX. Velikost snímače je proti okénku klasického filmu většinou o 25-50 % menší, ohnisková vzdálenost objektivu se tedy prodlužuje (u Nikonu je to 1,5x)

Dynamický rozsah je rozdíl EV (množství dopadajícího světla) nejsvětlejšího a EV nejtmavšího místa, stanovuje se v jednotkách EV (expozičních hodnotách). V podstatě to znamená, že čím vyšší je tonální rozsah snímacího prvku, tím lepší je barevné podání a kresba v problematických místech (kovové lesky a naopak tmavé stíny).

Reálný kontrast fotografované scény obvykle překročí rozsah, který je senzor fotoaparátu schopen zaznamenat. Zjistit ale přesně dynamický rozsah fotoaparátu je téměř nemožné, podobné je to s porovnáním s klasickou fotografií na kinofilm. Pro orientaci se dá tato problematika vyčíslit asi takto: černobílý negativní film má rozsah většinou 9 EV, barevný negativ okolo 7 EV a většina digitálních snímacích čipů stejně jako dobrý barevný diafilm zaznamená rozsah 5 až 6 EV.

Pokročilé snímací senzory v poloprofesionálních a profesionálních přístrojích jsou podle odhadů schopny zaznamenat 7-9 EV, zásluhu na tom má především vývoj SuperCCD prvků, Foveonu X3 a pokročilých CMOS snímačů v profipřístrojích.