technologie plochých diplejů LCD, kde se používají krystaly, k jejichž buzení slouží velice tenké tranzistory vytvořené v jedné z vrstev displeje. TFT obrazovky umožňují rychlý a plynulý přechod mezi jasy jednotlivých bodů.
Technologie používaná při výrobě LCD displejů.
Tagged Image File Format, formát obrazového souboru, který zaznamenává prvotní data získaná z obrazového snímače bez ztrátové komprese (porovnej s JPEG, kde je komprese ztrátová). Produkuje soubory náročné na velikost a přenosovou rychlost paměti, hodí se tedy hlavně pro ateliérovou fotografii.
Objektivy speciální konstrukce, umožňující řídit perspektivu snímku, korigovat jeho zkreslení a posouvat rovinu zaostření.
Označovaný též jako zoom. Objektiv s pohyblivými optickými členy, jejichž vzájemným posuvem dochází k plynulé změně ohniskové vzdálenosti a tím i snímacího úhlu, resp. přiblížení. Dělí se na tzv. základní zoomy (2-3násobné přiblížení) a ultra- či super-zoomy (zvětšení 7-10x). U digitálního fotoaparátu je širokoúhlý režim označen W (Wide), režim teleobjektivu , resp. přiblížení, se značí T (Tele).
Jedná se o zkratku anglických slov Through The Lens, jejichž doslovný překlad by v této souvislosti zněl "skrz čočku", v případě fotoaparátu tedy skrz objektiv. Ve fotografické praxi je možno se s tímto názvem setkat v souvislosti s hledáčkem fotoaparátu nebo s měřením světla pro určení správné expozice snímku.
Hledáčky zrcadlovek jsou samozřejmě typu TTL, protože obraz vytvořený objektivem je pomocí optické soustavy přenášen přímo do hledáčku a fotograf tak vidí přesně to, co "vidí" objektiv. Výhody tohoto uspořádání jsou nesporné. Fotograf dokáže naprosto přesně zaostřit a případnou změnou ohniskové vzdálenosti objektivu také přesně nastavit potřebný úhel záběru. Nulová paralaxa pak umožňuje přesně posoudit kompozici fotografované scény, popř. krátkým přivřením clony objektivu také výslednou hloubku ostrosti.
Jako mírně rušivá nevýhoda se ale může jevit skutečnost, že v okamžiku expozice zmizí na krátký okamžik obraz z hledáčku. Musí být totiž po expoziční dobu vržen místo do hledáčku na světlocitlivý materiál či prvek. Další nevýhodou jsou poněkud větší rozměry tohoto uspořádání, což je nepoužitelné u malých kompaktních fotoaparátů. U těch se používá jako méně přesná náhražka tzv. spřažení hledáčku s objektivem. Změnou ohniskové vzdálenosti objektivu se současně odpovídajícím způsobem mění i optické vlastnosti hledáčku, takže fotograf s větší či menší přesností dokáže posoudit alespoň úhel záběru. Zaostření bez automatiky je tímto způsobem pochopitelně nemožné a ani paralaxu odstranit nelze.
S měřením světla je to velmi podobné. U zrcadlovek s měřením TTL lze naprosto přesně stanovit správnou expozici, protože elektronikou fotoaparátu je měřeno skutečné množství světla, které prošlo objektivem a které se tedy bude podílet na vytvoření obrazu. Bez problémů je také možno na objektiv nasadit různé filtry či optické předsádky, vše je tímto způsobem do TTL měření zahrnuto.
U malých kompaktních fotoaparátů je obvykle měřicí čidlo umístěno na těle fotoaparátu (tedy mimo objektiv) a naměřené hodnoty musí být korigovány podle momentálního nastavení parametrů objektivu. U jednoduchých a laciných fotoaparátů se dokonce může někdy stát, že dojde k neúmyslnému zakrytí čidla, aniž by to byl fotograf schopen v hledáčku zpozorovat. Většina malých kompaktních přístrojů však na tuto skutečnost varuje přímo v hledáčku signálem o nedostatku světla.
Režim předvolby času. Stačí nastavit hodnotu času a fotoaparát sám dopočítá clonu pro správnou expozici při daných světelných podmínkách.
